4) Chobot z Richmondu
14. 10. 2011
ČLENEM HRAMASU OD 27.4.2019 (historický člen č.62)
Pavel, odjakživa zvaný Chobot dlouho odolával a nebyl členem Hramasu, ale nakonec se mi ho podařilo ukecat alespoň na nejnovější soutěž na Strážce hranic.Mop mě s Chobotem seznámil v květnu 1989, kdy ho vzal s námi na vandr. Byl v té době u něj v kuchařském učení a bylo mu něco přes 16 let.
Věkem sice velmi mladý, ale už v té době Chobot věděl o trampingu víc než my všichni ostatní dohromady. Byl tehdy indiánem kmene Wamakaskan a postupně nám začal vštěpovat trampské zákony, učit nás jak se používá kalumet a k čemu je ta příšerně dlouhá „Kanada“.
Připočteme-li k tomu jeho romantickou duši a kamarádský přístup k lidem, měli jsme a máme věrného kamaráda na celý život.
Naše původní vandry s Chobotem mířili také převážně na Šumburk, ale taky na území indiánského kmene do Jetřišek a později na Roverky. V té době nebyly Jetřichovice ještě žádnou rezervací, ale indiánským kempem s hradem Falkenštejnem. Konaly se zde bájné ohně, které vešly do historie.
První, kterého jsem se účastnil, se konal v roce 1993 a další posléze následovaly. Chobot nás zde vždy uvítal s patřičnou úctou i pohostinností a bylo celkem jedno, zda to bylo setkání indiánů, duchů nebo ples vévodkyně z Richmondu.
Po éře Jetřišek následovaly Roverky a i zde jsme poznali plno kamarádů, krásných osad a parádní přírodu plnou skal. Rádi se sem vracíme dosud a není náhoda, že Vítání jara 2011 vedlo právě sem. Vítání jara je vlastně tradiční akce, kterou nás také naučil držet Chobot a je jeho zásluhou, že letos už byl 28. ročník. Už pouze tradiční podzimní vandr JABKO, se může chlubit stejným počtem ročníků.
Čas ale plynul a i Chobot zjistil, že nejen vandry živ je člověk. Oženil se s Třískou z Ústí a založili spolu rodinu. Mají dvě bezvadné děti a i ty se snaží Chobot naučit něco ze svého vztahu k přírodě a lidem.
Právě rodina, příroda a hra na kytaru jsou jeho největší záliby, kterým věnuje veškerý čas, který netráví za sporákem kuchyně v práci. Dnes vaří U Kulaté báby v Neštědicích a myslím, že mu práce jde dobře od ruky. Možná až moc, namítla by Tříska, ale to už je osud dobrých kuchařů, pořád jsou v práci, protože my ostatní máme pořád hlad!
Snad proto se Chobot trochu liší od nás ostatních chlapů, nemá žádnou sbírku známek, ani nic podobného a do Hramasu vlastně vstoupil až nedávno.
Pro mě osobně, je Chobot nejlepším kamarádem, se kterým si mohu posedět u ohně, u kytary nebo u dobrého vína, třeba na Karlštejnském vinobraní za přítomnosti Karla IV. Každý vandr nebo historická akce rytířů kulatého stolu s ním stojí za to a vždy se všichni těšíme co zase Chobot vymyslí.
Doufám, že nám to vydrží i po těch 32 letech, společně ještě nejeden oheň zapálíme a nejednu sklenku vypijeme!
Tak bohužel nezapálíme..., Chobot nám nečekaně a náhle zemřel 20.2.2022, je to pro nás všechny největší rána v životě..., nikdy na něj nezapomeneme...
