1) Vavřík Ag ze Šumburka
13. 10. 2011
ZAKLADATEL HRADNÍ SPOLEČNOSTI HRAMAS (historický člen č.1)
Co říci sám o sobě? Jsem stárnoucí král hradních rytířů kulatého stolu s celkem početnou družinou rytířů a dvorních dam. Tato družina na čele s mou královnou Šťopkou Ag, Irem Chobotem a prvním rytířem Alím Kinským z Vchynic mě doprovází na mých oblíbených cestách do minulosti, ale i na akcích a vandrech současnosti.
S vandrováním jako takovým jsem začal sice v roce 1983, ale více mě k němu přivedla až moje budoucí žena Šťopka Ag v roce 1985. Jako markrabě šumburský a královna ŠARU jsme pak spolu jezdili hlavně na náš milovaný hrad Šumburk. Hrad je sice na vysokém kopci, dřevo na oheň se tahalo až z podhradí, není tu voda, „létají tu studny“, ale člověk se krásně mohl vyvalit na hradby a pokecat si třeba s Pařátkem, Čechem Plndou nebo Hlavou bez hlavy s vyplazeným jazykem, což jsou zdejší hradní strašidla. Jezdil sem s námi i Mop z Velhartic, tehdy markrabě agarský a seznámil mě zde s Chobotem, opravdovým kamarádem s duší romantického trampa. Byla to doba nádherných vandrů, totemů, šumburských kotlíků, velkých ohňů, pohody s dobrými kamarády nad kterou vlála naše vlajka ŠARU a bděla matka vlajky.
I když většinu kamarádů odvál čas a většina se vydala po revoluci „kopat svou hroudu zlata“, snažíme se i s dalšími generacemi stejně dobrých kamarádů oživovat zapomenutého ducha starých časů, kdy se u ohňů více zpívalo a méně kecalo o nesmyslech konzumního života. Naši snahu dokládají hlavně dvě tradiční akce, které letos oslavilí už 33 let, Vandry Vítání jara a Podzimní Jabko.
Cestování, vandry a historie mě samozřejmě doprovázejí v celém mém životě. Od roku 1992 vedu Hradní a malopivní společnost HRAMAS, která nyní čítá 21 členů, 16 let jsem vydával čtvrtletník Hradní Most a vyráběl kartičky hradů, rozhleden i pivovarů. Nyní už většinou jen někde trajdám po vlastech českých.
Kromě všech historických aktivit se zabývám ale i dalšími šílenostmi. Sbírám třeba turistické známky, rád ochutnám kvalitní pivo z malých pivovarů nebo víno, nejlépe samozřejmě ve sklípku.
Po trase svého života se pohybuji nejraději a nejčastěji pěšky nebo po železnici, nevlastním a nebudu nikdy vlastnit auto a snažím se žít co nejvíce v duchu s přírodou.
Přes velké množství svých aktivit, jsem však vždy za nejdůležitější ve svém životě považoval šťastnou a spokojenou rodinu, za kterou vděčím své milované ženě Šťopce, která mě věrně doprovází na mé cestě životem již 39 let a nyní se k tomu všemu připojila i trojice vnoučat, tak to se mám na stará kolena nač těšit!
No nejsem já šťastný muž?
